Prezident Edvard Beneš předvídal, že Němci přijdou…
„… A protože musíme počítat s tím, že se historie bude opakovat – a ona se již opakuje – o tom si neděláme žádné iluze. Němci se budou bránit proti tomu, co jim dnes celý svět vytýká, budou se bránit také mezi jiným nesprávnými výklady a nesprávnými doklady. A proto bych chtěl, aby všechno to, co bylo nashromážděno, všechny ty naše doklady byly zachovány, co Němci po této stránce u nás s našim lidem dělali.
Nemyslete si, že hořím pomstou a že chci pořád a pořád ukazovat, co nám Němci udělali. Chtěl bych jenom, aby svět nezapomínal a aby především naši lidé nezapomínali a aby Němci nezapomínali. Chtěl bych proto, aby tato výstava byla výstrahou pro nás, pro naše budoucí a pro ostatní svět...
Za chvíli bude celý svět sentimentálně vykládat, co všechno Němci zkusili. Ano, zkusili! To uznávám. … Začas – možná, že za pět, možná již za dva roky – budou Němci vytýkat náš nacionalismus, náš národní šovinismus, až přijdou se stížnostmi, že jsme vyhnali tolik a tolik Němců z našich krajin, až budou vypočítávat, jaké hodnoty u nás ztratili, a až přijdou s požadavkem, že chtějí takové a takové odškodnění. Musíme jim odpovídat, že ani haléře jim nedáme, dokud oni nezaplatí do posledního krejcaru, co za protektorátu zde ukradli a uloupili, dokud do posledního krejcaru nezaplatí, co zde u nás zničili. Teprve potom, až se tak stane, budeme uvažovat, zdali bychom z toho, co zaplatí, mohli pro ně nějakou částku povolit. Až nám začnou vykládat, že jsme mnoho jejich lidí od nás vyhnali, a až s tou otázkou také přijdou příslušníci jiných národů, musíme jim odpovědět otázkou, zdali by snad nebylo lepší, kdyby po válce byla nastala zuřivá občanská válka u nás mezi Němci a našimi lidmi, která by znamenala boj na život a na smrt, či bylo lepší naložit je na vagóny a vyvést je?...
Podstatnou činností politiky je předvídat pro budoucnost a zachování sbírek této výstavy bude částí této předvídavosti.“
Projev prezidenta E. Beneše při návštěvě výstavy oběti nacismu v Praze 28. června 1947